Maxilofaciální chirurgie: Jak se vrátit ke každodennímu životu po operaci?

Operace obličeje zní děsivě. A opravdu je to velký krok. Ale pro mnoho lidí je to jediná cesta zpět ke svému obličeji, ke svému hlasu, ke svému životu. Maxilofaciální chirurgie nejde jen o opravu kostí. Jde o to, aby člověk znovu mohl jíst, mluvit, dýchat a především - smát - bez stydu.

Co vlastně maxilofaciální chirurgie je?

Maxilofaciální chirurgie je operace obličejových kostí, čelistí a částí krku. Není to jen estetika. Tato chirurgie opravuje důsledky úrazů, vrozených vad, nádorů nebo vážných zubních problémů, které už orthodontie nedokáže vyřešit. Někdo má překrývající se čelisti, jiný nemůže jíst pevnou potravu, třetí má problém s dýcháním během spánku. Všichni se potkají u stejného chirurga - specialisty, který pracuje s kostmi, svaly a nervy, které tvoří tvář.

Operace může zahrnovat přesun horní nebo dolní čelisti, opravu nosních kostí, rekonstrukci čelisti po úrazu nebo odstranění nádoru. Někdy se provádí společně s ortodontickou léčbou - zuby se nejprve vyrovnají, až poté se přesouvají kosti. To znamená, že celý proces může trvat roky. Ale výsledek je jasný: tělo funguje znovu jako mělo.

Co se děje hned po operaci?

Po operaci nejde o to, jak rychle se zahojí kosti. Jde o to, jak rychle se zahojí důvěra ve vlastní obličej. První dny jsou nejtěžší. Tvář je opuchlá, jako byste měli v obličeji dvě kuličky na všech místech. Zuby jsou spojené dráty nebo gumami - nemůžete jíst nic pevného. Všechno jste na tekuté stravě: polévky, smoothie, moučníky. Mluvit je obtížné. Smát? Zatím ne.

Spánek je zmatený. Někdo má problém s dýcháním, protože je opuchlý nos. Někdo se probouzí v nočním strachu, že se mu čelist přesune zpět. To je normální. Lékaři dávají léky na bolest, na otok a na prevenci infekce. Důležité je držet hlavu zvednutou - i když to znamená spát na pěti polštářích.

První týden je nejtěžší. Ale pak začíná změna. Opuchy se pomalu mění v jemné stíny pod očima. Mluvit se stává snazší. A pak přijde první den, kdy si můžete dovolit vypít kávu z hrnku - bez trubky. To je malý vítězství.

Kdy se začíná vracet společenský život?

Na veřejnost se lidé vrací různě. Někteří se objeví po třech týdnech - když už nejsou vidět velké opuchy. Jiní čekají dva měsíce. Vše závisí na tom, jak daleko šla operace a jak rychle se vaše tělo zahojí. Ale jedno je jisté: návrat do společnosti není jen o vzhledu. Je to o tom, abyste se znovu cítili jako vy sami.

První setkání s přáteli je často nejtěžší. Lidé se ptají: „Co jsi měl?“ „Co ti dělali?“ „Vypadáš jinak.“ Některé odpovědi jsou jednoduché: „Měl jsem operaci.“ Jiné potřebují více odvahy: „Změnila se mi čelist, protože jsem měl problém s kousáním. Teď už to funguje.“

Je normální cítit se jako cizinec ve vlastní tváři. V zrcadle se díváte na někoho, kdo vypadá podobně, ale není to ten, koho znáte. To se mění. Postupně. Když si všimnete, že se vám povedlo zavřít dveře bez toho, abyste se zasekl, nebo že jste snědli jablko bez toho, abyste se něco odtrhlo - začínáte se znovu uznávat.

Co dělat, když se cítíte osaměle?

Největší překážkou není bolest. Je to pocit, že nikdo nechápe. Někteří lidé předpokládají, že když jste „operovaný“, tak jste „zraněný“ - a že se vám všechno mění. Ale ne. Mění se jen část těla. Vy jste stále stejný člověk. Jen teď máte lepší zuby, lepší dýchání, lepší kousání.

Pomáhá najít skupinu lidí, kteří prošli stejným. Jsou tam podpůrné skupiny - online i osobně. V Česku fungují skupiny pro pacienty po maxilofaciální chirurgii. Tam se lidé sdílejí tipy, jak se zvládnout s kávou v trubce, jak si vybrat nejlepší smoothie nebo jak se vyhnout komentářům. Většinou se tam najdou i lidé, kteří už byli přes všechno - a teď se smějí, jako by nikdy nic nebylo.

Někdy pomáhá i psaní. Napište si, co jste cítili v prvním týdnu, v druhém, v šestém. Pak se podívejte zpět. Uvidíte, jak se změnilo. A to je důkaz, že se to vyplatilo.

Co se stane po půl roce?

Po šesti měsících už většina lidí neví, že kdykoli měli problém. Kosti jsou zcela zhojené. Zuby sedí jako vytvarované. Mluvíte bez překážek. Jíte, co chcete. Dýcháte klidně i během noci. A když se podíváte do zrcadla, už nevidíte „operovanou tvář“. Vidíte sebe.

Někteří lidé si pak zaznamenají, že se jim vrátila chuť do života. Nejen kvůli zdraví, ale kvůli tomu, že se znovu cítí bezpečně. Můžete jít na večírek, na rande, na pracovní schůzku - a nečekat, že někdo uvidí „něco neobvyklého“. Váš obličej už není problém. Je to vaše tvář.

Je to jako přežít výbuch. Když se zase postavíte, už nejste ten, kdo byl předtím. Ale jste silnější. Jste ten, kdo se nevzdal. Kdo se vrátil.

Co se může pokazit?

Není to vždy dokonalý průběh. Někdy se kosti nezhojí správně - to se nazývá nezhojení. Někdy se objeví trvalý necitlivost v obličeji - obzvláště kolem rtů nebo čelisti. Někdy se zuby nevyrovnají dokonale a je potřeba další ortodontická úprava. Tyto komplikace nejsou běžné, ale mohou nastat.

Nejčastější problém ale není fyzický. Je to strach. Strach, že se to nevyplatí. Strach, že se nikdy nevrátíte. Strach, že vás lidé budou pozorovat. A právě ten strach je ten, který se musí překonat. Sám proces léčby je těžký. Ale život po něm je jiný - a často lepší.

Co vás čeká po operaci?

Nezapomeňte na fyzikální rehabilitaci. Některé čelisti potřebují cvičení, aby se nezatuhly. Lékař vám může doporučit jemné cviky - například pomalu otevírat a zavírat ústa, nebo jemně masírovat obličej. To pomáhá obnovit pohyblivost.

Nezapomeňte také na psychologickou podporu. Některé nemocnice mají psychology, kteří se specializují na pacienty po obličejových operacích. Je to jako fyzikální terapie - jen pro duši. Když se cítíte, že se nevrátíte, nejste sami. Je to běžný pocit. A je to přechodný.

Co si pamatovat?

• Nejde o to, jak rychle se vracíte - jde o to, že se vracíte.
• Nejde o to, jak vypadáte - jde o to, jak se cítíte.
• Nejde o to, že se vám změnil obličej - jde o to, že se vám změnil život.

Maxilofaciální chirurgie není jen o kostech. Je to o tom, abyste se znovu mohli cítit jako vy. A to je víc než léčba. Je to obnova.